Letošní „příměšťák“ se odehrál jako týden jednodenních výletů ve stylu „vyber si a jeď“. Každý den jsme šli ven s jiným počtem dětí, program jsme si volně měnili podle toho, jak se nám zrovna líbilo, a všichni jsme si to užili.

První den – Zoo Brno a lanové centrum. Horko, spousta zvířat, spící lev, kopec v brněnské zoo. Nejoblíbenější zvíře nejmenší účastnice totiž jsou … ano, žirafy. Úplně nejvýš a úplně nejdál. Mimochodem brněnská Zoo má svou vlastní šifrovací hru od Cryptomanie – patří to mezi naše letošní resty. Do hry jsme se zaregistrovali, našli první stanoviště a pak jsme pelášili pryč, abychom stihli krmení surikat.

Druhý den jsme měli trávit na naučné stezce v lese. Jenže taky mělo celý den pršet. Takže jsme se rozhodli pro alternativní plán – naučíme se novou hru a pak se uvidí. A taky se vidělo!

Třetí den – středa na parníku. „Vážně to bude zpátky 15 kilometrů?“ „Nebude, jenom osm, to nám bude stačit.“ Nakonec nás i tady zkrotil déšť a poslední dvě zastávky po přehradě jsme se zase popovezli lodí.

Den čtvrtý, tentokrát bez deště. Protože muzeum ve Šlapanicích otevírá až odpoledne, dohodli se mladí výletníci, že svým stařešinům ukážou domov důchodců 🙂 Zámek rodu Mittrovských v Sokolnicích je krásné místo s velikou zahradou a nečekaným dětským hřištěm, veřejně přístupný a moc příjemný na procházky. Občas se i dáte do řeči s někým, kdo si vás nebude pamatovat, až odejdete (což je v pořádku, vlastně je dobře, že nejsme zcela nezapomenutelná tlupa). A od seniorů už jsme šli jen ke zkamenělinám. Přemýšlím, kdo tu cestu v čase plánoval. Muzeum ve Šlapanicích je sice na první pohled malinké, ale o to lépe vybavené hernami a interaktivními částmi výstavy. A neuvěřitelně trpělivou paní kurátorkou, které patří veliký dík! <3

Den pátý, poslední. A druhá změna programu. Tajemství Vladanova rodu se nekonalo, protože mělo už zase pršet (spoiler – taky pršelo. Ale ne moc a ne dlouho). Tak jsme zvolili bezpečnější variantu – nejdřív budeme říkat blbosti, pak si dáme šifrovačku od VIDA centra. Když nebude pršet, budeme luštit, když bude, půjdeme do Vidy. Stihli jsme oboje. Jen šifry jsme úplně nedoluštili (šest z devíti je platný pokus). Takže až si to budete chtít zkusit se svými dětmi sami, berte rovnou střední obtížnost. Tou nejlehčí už je teď neohromíte 😉

„To by bylo dobrý, kdyby to takhle mohlo být třeba čtrnáct dní,“ komentovala uplynulý týden Verča.

„Nebo bychom si mohli udělat přespávačku.“

Děkuju dětem i rodičům, týden jsme si všichni užili – i mládežníci i jejich střídající se dospělé doprovody. A já se dostala na místa, kam bych se sama nevypravila. Zkuste to taky! I kdybyste si k tomu nebrali tolik cizích hlav, aby z vás dohromady byl obávaný devítihlavý drak 😉

Nevyužité tipy z letošního roku:

Naučná stezka motýlí ráj + Papilonia Brno

Zámek Slavkov

Naučná stezka Květnice + Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova – klášter, muzeum, kavárna a pivovar = nebe na zemi?

Nestihli jsme dokonce ani brněnské podzemí – a to jsme pořád chodili okolo!

Muzeum Blanenska má stejně pokrokové vedení jako to Šlapanické – do muzea se nemá chodit koukat a nesahat. V muzeu se má objevovat. Na to se sahat musí! Sice ne na všechno a pořád, ale zážitků nabízí spoustu.