Ohlédnutí za Mikulášskými čertohrátkami

V neděli 4. 12. 2016 přesně v pět hodin podvečer Těšany propadly chřtánu pekla. Rozrazila se vrata vedle kovárny (protože kovář je s čertem jedna ruka, to se ví odjakživa) a čerti rozbili tábor strategicky mezi kovárnou a obecním úřadem. Vpochodovali směle do vsi s hořícími vidlemi, za hlasitého řinčení řetězů a znatelného závanu síry ve vzduchu. A když vstoupí na scénu tlupa čertů, je dobře vidět, že ani dva si nejsou podobní. Taky má každý své pekelné úkoly.

Ohně hořely, červené záblesky v mlze dokreslovaly děsivou atmosféru setmělé vsi. A v některých dětech byla tak malá dušička, že stačilo jít jenom okolo, k čertům se ani nedostaly. To ale vůbec nevadilo, protože zatvrzelých hříšníků, co se nebojí ani samotného Belzebuba, se pořád našlo dost. Čerti tak měli plné ruce práce – důsledně zvážili každého, kdo se nachomýtl dostatečně blízko. Koho jeho prohřešky převážily, ten šel rovnou do klece zpytovat svědomí a činit pokání. Až když si dotyčný prošel očistcem, mohl se zvážit znovu.

Nikdo ale z klece nevystoupil čistý jako lilie. Váhu kontrolovalo tolik čertů, že snad nedošlo k žádným závažnějším omylům a nikomu se nic jen tak neprominulo. Nejchytřejší čertice (ta, co uměla psát) pořídila záznam o závažnosti dotyčných hříchů, zpečetila jej ohněm a sírou a odeslala hříšníka do temného tunelu.

Naštěstí (pro hříšníky) nevedl tunel do útrob pekelných, ale k Mikuláši a jeho andělskému doprovodu. Na přímluvy shora jsou i čerti krátcí a všem hříšníkům bylo nakonec odpuštěno, ba dokonce dostali odměnu. Samozřejmě jenom ti, kteří se přiznali a slíbili, že se polepší. Tak už to v životě chodí.

(další fotografiea mnohem víc čertů najdete na stránkách obce)

Ohlédnutí za Svatomartinským lampionovým průvodem 2016

S přibývající zimou a houstnoucí tmou jsme se v sobotu 12. 11. 2016 vypravili na malilinko opožděný svatomartinský lampionový průvod. Letos se průvodu zúčastnilo rekordních šedesát čtyři dětí v doprovodu dospělých, místních, přespolních, zblízka i zdáli.

Znovu jsme se rozestavěli na stanoviště o Myšáku kolem kostela a po Famíliích zase zpátky. Letos jsme se ale poučili z předchozích nezdarů a vybraná stanoviště vybavili teplým čajem. A svíčky jsme opatřili velikými skleněnými domečky. Zato svítící tyčinky byly letos stejně úspěšné jako loni. A když jednomu mrznou prsty, pohled na ulici plnou světýlek pořád zahřeje na duši. A to se počítá víc.

Všichni si prověřili znalosti legendy o svatém Martinovi, snad se i dozvěděli něco nového. Schválně – zvládli byste zpaměti vyjmenovat osm věcí o svatém Martinovi? Právě tolik jsme měli stanovišť s martinskými úkoly. Každý úkol odpovídal jiné části legendy nebo svatomartinské tradici. A známe jich ještě víc. Vždyť kdyby byl každý rok „martiňák“ stejný, dlouho by nás nebavil.

Letos jste se třeba mohli dozvět starou novinku, že hned za kopcem máme vísku Martinice a co se v ní kdysi dávno stalo za zázrak. Jestli nevíte, jak se přezouvá kůň a co má společného kovář s vytíženým (až přetíženým) pracovníkem pneuservisu, budete se muset zeptat napřesrok. My jenom prozradíme, že víc než by se zdálo. A že vyprávění o podkově, co visí na vlásku, poslouchali dospělí stejně napjatě jako děti.

Poděkování patří všem, kdo s námi mrzli – organizátoři na stanovištích i putující děti a jejich dospělý doprovod. Bylo to báječné. A za rok bude zas.

Ohlédnutí za III. pingpongovým turnajem

Třetí Myšák cup – říjnový turnaj v pingpongu pro děti i dospělé už má velmi zvučné jméno. Hrají místní i přespolní, děti i dospělí, začátečníci i … méně začátečníci. A navzdory honosnému názvu je Myšák cup turnaj hlavně a především pro ty, kdo pálku nikdy nedrželi v ruce v dětských kategoriích), nebo ty, kdo pálku nedrželi tak dlouho, že si na to sotva vzpomínají (v kategorii dospělých).

Proto kdo přišel, ten si zahrál. Od dětí, které sotva dosáhnou na stůl a pravidla se přizpůsobovala jejich dovednostem, pro dospělé, kteří naopak trvali na pravidlech, jak mají být (alespoň někteří). Děti si odnesly medaile v sedmi kategoriích a už se těší na další ročník. Putovní pohár pro dospělé skončil tradičně u Krakovičů a bude další rok čekat na vyzyvatele.

A protože akce pro celou rodinu mají být hlavně zábava, hráli jsme, povídali a střídali se u pingpongových stolů dlouho do večera. Ne že bychom museli, nedohráli, čekali. Prostě proto, že nám spolu bylo fajn. Takže se nebojte přijít na příští ročník a zahrát si jen tak pro zábavu. A samozřejmě vyhrát!

odmeny pingpong

Svatomartinské putování

 

obrazek1
Rodinné centrum Na Myšáku

Vás zve na

Svatomartinské putování s lampiony

na které se můžete vydat

v sobotu 12. listopadu v čase od 16:30 až do 18:00 hodin

Děti s rodiči (nebo jiným dospělým doprovodem) si zapálí svatomartinské světlo a budou postupně vyrážet na svatomartinské putování. Cesta povede přes různá stanoviště, kde si při plnění zábavných úkolů připomeneme legendu o svatém Martinovi. Světlo svatého Martina nás bude chránit nejen při putování, ale během celého adventního období jako symbol lásky a pokoje, které Martina provázely po celý život.

Na cestu se vydáte od budovy RC Na Myšáku

Doneste si: lampion

dospělý doprovod (zvlášť mladší děti)

kdo se bude chtít věrně držet legendy, může si obléct teplý červený plášť

Těší se na Vás

RC Na Myšáku a mladí hasiči

obrazek2

Ohlédnutí za Těšanskou stopou 2016

Za devatero horami, devatero brouky a čtrnáctero mandelinkami … končila Těšanská stopa. Ale protože se nesluší přeskakovat, vezmeme to hezky od začátku.

Na začátku stála spousta mravenčí práce a organizování, finanční podpora obce, Jihomoravského kraje, sboru dobrovolných hasičů a dalších dobrodinců, bez kterých by se celá akce neobešla. Tímto jim všem z celého srdce děkujeme, podpory si velmi ceníme a zavazuje nás.

Druhý ročník stopy se vydal jako batole po vlastních, byť ještě krapet nejistých nožkách. Na přípravách spolupracovaly těšanské spolky, obec, neorganizovaní dobrovolníci i děti, které si ještě loni procházeli trasu stopy samy a plnily úkoly. Všichni se snažili, aby byla Stopa letos ještě příjemnější než loni.

A jednu krásnou sobotu se všichni sešli, zase rozešli na svá stanoviště a čekali na šedesát dětí a blíže neurčený počet dospělých, kteří po skupinkách vycházeli ze startoviště za školou. Kdo zrovna neodcházel, mohl si ukrátit dlouhou chvíli na skákacím hradu nebo na motorkách. Kdo startoval, dostal lístek a vypravil se splnit šestnáct úkolů. Na stanovištích čekali myslivci, hasiči, děvčata z rodinného centra, každý se předháněl, aby ukázal, co všechno se v Těšanech dá dělat.

Nelehké úkoly daly leckdy zabrat i dospělým, zábava i poučení šly ruku v ruce. Proto dnes bezpečně poznáme daňka od muflona, víme, že ani jednoho by většina z nás netrefila, kdyby ho potkala, nespleteme si bršlici kozí nohu s černým bezem ani tepenné krvácení s žilním. Zjistili jsme, že zatímco tatínkové a maminky hrají kuličky jako profíci, pro některé děti bylo cvrnkání kuliček úplně nový zážitek („Au! To bolí!“). Zato paměť na obrázky mají děti podstatně lepší. U práce s buzolou je stav celkem vyrovnaný a můžete hádat, kdo nejlíp uzluje.

Děti zdatně ošetřily osobu napadenou medvědem, poradily si s přistáním vrtulníku, uhasily nespočetně obytných domů, vyšetřily několik případů žhářství, ve třech případech dokonce na místě zatkli podezřelé a za vydatné pomoci svědků je úspěšně odsoudily (k jednomu, pěti a sto letům nepodmíněného odnětí svobody podle závažnosti deliktu). Odvrátily chemickou katastrofu, ale bohužel včas neuhasily požár v bance ani u starostů doma. Poslední jmenované neštěstí se obešlo bez obětí na životech či zdraví, jak se ostatně můžete přesvědčit na obecním úřadě.

Všichni úspěšně zdolali úkolová stanoviště cestou tam i zpět, užili si příjemné odpoledne na vycházce, nikdo nepotřeboval první pomoc, a to dokonce ani na stanovišti zatloukání hřebíků. Děti si za tu námahu po zásluze vybraly odměny a na závěr se všichni usadili do trávy na hřišti za školou a odputovali s divadlem Koráb a pohádkou Sněhurka a sedm trpajzlíků za devatero hor a čtrnáctero mandelinek, jak už ostatně víte, pokud jste na začátku dávali pozor.

Kdybychom měli Těšanskou stopu shrnout jen do jedné věty, bylo by to málo. Ale nejspíš bychom vám řekli něco jako: „Bylo to fantastické dobrodružství a všichni jsme si ho moc užili. Příští rok to musíte zkusit taky.“ Těšanská stopa je naše, jsme na ni hrdí a nedáme ji. Napřesrok se na ni zase můžete těšit na konci května. Letos už zbývají jen fotky a milé vzpomínky.

Pálení čarodějnic

Všem na vědomost se dává, že dne třicátého v měsíci dubnu byla v Těšanech upálena čarodějnice a arcilotryně Zelená na výstrahu všem ženštinám, které své pověsti nedbají a řemeslo čarodějnické provozují. S radostí jsme zaznamenali, že pochybné postavy, které se k jejímu upálení sešly a které by bylo lze též označiti jako čarodějnice se svého řemesla zřekly a nadále vystupují jako příkladné manželky a občanky.

Vzorní obyvatelé obce, kteří byli zlotřilou magií pohoršeni, někteří dokonce úrazu došli, děkují tímto obci Těšany, že se zasadila o jejich práva. Rovněž tak děkují sboru dobrovolných hasičů, který k důkladnému upálení ježibaby zbudoval hranici a na průběh a bezpečí všech bezúhonných dohlížel. Na stanovištích pak udatní hasiči drobotinu trénovali v odolnosti, přesnosti oka a dobré tělesné zdatnosti, která jim pomůže čarodějné úklady překonati. Rodinné centrum NA MYŠÁKU též přispělo svými znalostmi odhalování čarodějných kejklů a písklata v rozpoznání čarodějných triků školilo.

Zvláště děkujeme skupině Mrak, která úspěšné upálení vznešenými písněmi oslavila, řeznickému mistru panu Spurnému, jenž špekáčky zajistil a k příjemnému večeru tak přispěl, paní Franklové, slovutné zahradnici, ana byliny léčivé k rozpoznávání věnovala a všem, kdo se podíleli na přípravě a ostatním sloužili k potěše ducha a milou společností.

počestní občané věhlasné obce Těšany