Ohlédnutí za svatomartinskou lampionovou cestou

V sobotu 14. 11. podvečer jsme se s dětmi vypravili na putování s lampiony a svatomartinskou legendou. Večer prozařovaly svíčky podél trasy a taky lampiony, které si menší i větší skupinky dětí nesly s sebou. Z rodinného centra Na Myšáku se skupina více než padesáti dětí a jejich rodičů postupně vydávala na cestu, kde na děti čekaly úkoly inspirované legendami o svatém Martinovi. Děti si namalovaly koně, který je celou cestu věrně provázel kolem kostela a Famíliemi zpět do cíle na Myšák. Cestou si vyzkoušely, jaké to je rozseknout plášť a podělit se o něj s chudým žebrákem, jak se pečou otrávené martinské rohlíčky. (Jedna z legend totiž praví, že Martina chtěla otrávit zlá macecha a když pekla rohlíky, ten jeho otrávila a na plechu zahnula, aby ho mezi ostatními poznala. Když ale plech z trouby vytáhla, stal se zázrak a všechny rohlíky byly zahnuté.) Děti zaháněly husy, které svatého Martina prozradily nebo se dozvěděly, že v listopadu končila služba čeledi i obecním zaměstnancům, a tak bylo třeba najít nového ponocného. Předháněly se, kdo umí líp troubit a kdo by svěřený úřad zastával poctivěji. Podle druhé rohlíčkové legendy ještě házely podkovou do košíku, aby se podkova z Martinova koně změnila v rohlík pro hladovějící. Z každého stanoviště s úkolem si děti odnášely svítící náramek. Když se průvod chýlil ke konci, byla už pořádná tma. Děti osvětlené náramky a lampiony do tmy zářily jako živé stříbro. Když se vrátily do cíle Na Myšák, zapálily si svatomartinské světlo, kterým dřív začínal advent, rozdělily si sladké podkovičky a ve sváteční náladě se rozcházely domů do tepla. Když jsme se pak bavili s dospělými, shodli jsme se, že je dobře, že dřívější lampionová tradice se na chvíli odmlčela. Světýlka ve tmě k podzimu jednoznačně patří, ale když je navíc obohatí útešná svatomartinská legenda, vyznívá celý průvod mnohem slavnostněji. Letošní martinské putování udělalo radost všem, kdo se ho účastnili. Přejeme mu, ať nám tu dlouho vydrží.